Historie obchodního domu(zdroj Wikipedie)
Bílá labuť se nachází na jedné z nejfrekventovanějších pražských tříd, Na Poříčí, v městské části Praha 1 na Novém Městě. V místě obchodního domu kdysi stávaly budovy zájezdního hostince a pivovaru, které byly pojmenovány po jedněch z dřívějších majitelů „U Podušků“. Postupem času byly tyto budovy s hostincem přejmenovány na hostinec U bílé labutě, neboť hostinec měl ve znamení na průčelí fasády sošku labutě.
Tyto budovy U bílé labutě koupil ve 30. letech minulého století spolumajitel obchodního domu Brouk a Babka v Praze na Letné podnikatel Jaroslav Brouk. Starý hostinec a pivovar nechal zbořit a na jejich místě postavil těsně před druhou světovou válkou obchodní palác, kterému dal jméno Bílá labuť. Tento funkcionalistický obchodní palác byl postaven podle plánů architektů Josefa Kittricha a Josefa Hrubého. Zajímavé je, že liberecká realizace obchodního domu Brouk + Babka architekta Jana Gilara z let 1935-36, sloužila o tři roky později jako vzor pro další obchodní dům Brouk + Babka (dnešní Bílá labuť) v ulici Na Poříčí v Praze, kde byl Gillar autorem interiérů. Obchodní dům s obestavěnou výměrou cca 72 000 m³, celkovou půdorysnou plochou cca 22 000 m² a prodejní plochou 15 000 m² byl největším a nejmodernějším obchodním domem ve střední a východní Evropě. Od samého počátku realizace tohoto podnikatelského záměru bylo snahou majitele i architektů postavit obchodní dům, který svými parametry, technickým pojetím a architekturou snese srovnání s nejvýznamnějšími západoevropskými obchodními domy Wertheim a Karstadt v Berlíně a De Buenkorf v Rotterdamu.
V celém objektu byla instalována kovová okna, přičemž v prodejních sálech bylo použito unikátních patentních překlápěcích oken systému IPPEN. Uliční průčelí obchodního domu tvořilo samonosné okno o rozměrech 33 x 18 m. Výkladce ve vstupní části do obchodního domu byly obloženy nerezovou ocelí Poldi Anticorro. Veškerá okna v budově byla zasklená sklem Thermolux, které výborně rozptyluje světlo do hlubokých prodejních sálů a přitom tepelně a akusticky izoluje a zabraňuje vnikání přímých slunečních paprsků. Vnitřní komunikace obchodního domu tvořila dvě pevná schodiště. Stupně, podesty i obklady schodnic byly provedeny z umělého mramoru ORLIT. Vertikální komunikace zákazníků byla zajištěna také pěti osobními rychlovýtahy. Senzací bylo také umístění pohyblivého schodiště (eskalátoru) z přízemí do prvního patra, neboť se jednalo o první pohyblivé schodiště ve střední Evropě umístěné uvnitř objektu. Toto pohyblivé schodiště mělo dopravní kapacitu 4 tisíce osob za hodinu. Mezi technické vymoženosti patřily také pneumatické pokladny s 32 sběrnými stanicemi na prodejnách, které byly vzájemně propojeny speciálním potrubním systémem s ústřední pokladnou. V objektu bylo instalováno ústřední zářivé topení CRITTALL, které současně v letním období zajistilo chlazení pláště objektu vodou čerpanou z vlastních studní. Odpadky byly sváděny skluzem z každého patra přímo na dvůr. V obchodním domě bylo zaměstnáno 500 osob a denní návštěvnost obchodního domu se pohybovala mezi 20 až 30 tisíci osobami.
Obchodní dům Bílá labuť byl slavnostně otevřen dne 19. března 1939. Od tohoto data je obchodní dům v nepřetržitém provozu. Z tohoto důvodu přivítala Bílá labuť po Sametové revoluci 400 000 000. zákazníka.
Při otevření obchodního paláce Bílá labuť v roce 1939 řekl známý pražský novinář:„Bílá labuť, to je více než obchodní palác – je to chrám práce, zboží a lidí, v němž každodenní prodávání byste měli zahájiti hrou na varhany.“
Na střeše budovy byl instalován neonový reklamní poutač zhotovený ve stylizovaném tvaru živé bílé labutě (bílé tělo, červený zobák), který se otáčel a byl za tmy velmi dobře viditelný z mnoha míst v Praze.